Pan Novák nás kontaktoval kvůli svému kolegovi z práce, panu K. Ten se podle něho projevoval “divně”, pan Novák z něj měl strach. Pracoval s ním dlouhodobě, ale v posledních měsících se jeho chování změnilo. Pan K. už nedokázal souvisleji pracovat, plnit úkoly. Mluvil o tom, že se kolem něj dějí divné věci. Později nám zavolal i zaměstnavatel a sdělil, že je pan K. slovně agresivní a chová se podrážděně. Pan Novák i zaměstnavatel nás žádali o podporu pana K. a pomoc při řešení celé situace.

„Protože pan K. svému kolegovi důvěřoval, domluvili jsme se s panem Novákem na tom, že mu zkusí povědět o svých obavách a navrhne mu schůzku s našimi pracovníky. Dále jsme zaměstnavateli i panu Novákovi vysvětlili, co dělat v případě vyhrocení situace,“ vysvětluje první kroky Jana Nouzecká, pracovnice našeho plzeňského Centra duševního zdraví.

Setkání s panem K. se podařilo domluvit. Během schůzky s námi navázal kontakt ochotně a klidně, mluvil ale o “zvláštních věcech, které se mu dějí”. Dále se pan K. svěřil, že má bydlení a práci zajištěné jen do konce příštího měsíce. Nabídli jsme mu tedy pomoc v hledání bydlení, práce, případně při zajištění dávek a navrhli mu dlouhodobější podporu v jeho složité sociální situaci.

S panem K. jsme se začali scházet pravidelně, několikrát týdně. Schůzky probíhaly v našich prostorách a také v terénu na úřadu práce či na ubytovně, kde pan K. bydlel. Postupně se zapojilo více členů našeho týmu - sociální pracovnice, zdravotní sestra, psycholog a psychiatr. „Situaci jsme průběžně a opakovaně vyhodnocovali. Zjistili jsme, že pan K. má dlouhodobě neléčené psychotické onemocnění,“ popisuje Jana Nouzecká. Podle ní se pracovníci nesoustředili pouze na projevy nemoci, ale i na další oblasti života pana K.: „Zjišťovali jsme, co ho baví, těší, jak žije, z čeho dalšího může čerpat, aby měl spokojený život. S jeho souhlasem jsme tak například kontaktovali rodinu,“ přibližuje Jana Nouzecká.

Panu K. jsme pomohli s vyřízením dávek a také s hledáním nového bydlení a následně i s přestěhováním do ubytovny, kde mohl bydlet se svou kočkou. Poskytovali jsme mu dále potravinovou pomoc. S panem K. jsme navázali vztah založený na důvěře: „Během některých schůzek potřeboval mluvit o tom, co v souvislosti s duševní nemocí prožívá, uvolnit tlak. Průběžně jsme také otevírali témata zaměřená na podání žádosti o invalidní důchod a na možnosti léčby. Pan K. byl ochoten se potkávat s lékařem, nechtěl však užívat medikaci,“ popisuje Jana Nouzecká.

Zdravotní stav pana K. se ale začal zhoršovat a situace se vyhrotila. Majitel ubytovny s ním ukončil smlouvu, neboť se ostatní ubytovaní v důsledku jeho chování cítili ohroženi. „V týmu jsme vyhodnotili, že je v této situaci vhodná hospitalizace a věřili jsme, že i díky navázané důvěře s ní bude pan K. souhlasit. To se také potvrdilo,“ uvádí Jana Nouzecká. Důležitou pomoc nabídli naši pracovníci i při přechodu do nemocnice. „Domluvili jsme zajištění péče o kočku – nejprve se o ní staral člen našeho týmu, následně pan Novák. Pomohli jsme s balením věcí, které jsme po dobu hospitalizace uložili u nás. Lékař týmu připravil zprávu k hospitalizaci. Pana K. jsme doprovodili na vyšetření do nemocnice, komunikovali jsme s lékařem a rodinou,“ vypočítává Jana Nouzecká.

V kontaktu s panem K. jsme byli i během hospitalizace, lékař našeho týmu pomáhal s návrhem dalšího postupu léčby. Z nemocnice byl pan K. propuštěn po půl roce ve stabilizovaném stavu: „Vymizely veškeré psychotické příznaky a pan K. působí přátelsky, vyrovnaně. Ještě během hospitalizace jsme pro pana K. zajistili místo v naší službě chráněného bydlení, po hospitalizaci se tak měl kam nastěhovat. Pomohli jsme mu zažádat o invalidní důchod a také najít práci na poloviční úvazek, kam v současnosti stále dochází a je v ní spokojený,“ uvádí Jana Nouzecká. Ta vyprávění uzavírá tím, že spolupráce i nadále pokračuje. Aktuálně se podle ní pro pana K. rýsuje možnost samostatného bydlení.